Diplomová práce se věnuje analýze chaotického chování v řadách (pseudo)pozorovaných a simulovaných klimatických veličin. Nejprve objasňuji ně- které základní teoretické pojmy související s dynamickými systémy. Potom se zabývám zp·soby rekonstrukce fázového prostoru a uvedu metody odhadu kore- lační dimenze a největšího Ljapunovova exponentu. V praktické části se zabývám pr·měrnou denní teplotou z reanalýz ERA-40 a reanalýzami NCEP/NCAR v tlakových hladinách 850 a 500 hPa z let 1960-2000. Nejprve zkoumám podrobně jednu vybranou řadu. Používám např. metodu falešných soused· a určuji míru vzájemné informace. Zjiš'uji, že korelační dimenze nenabývá konkrétní hodnotu. Pro analýzu celých tlakových hladin vyvíjím program, který počítá divergenci blízkých trajektorií, což je postup používaný při výpočtu největšího Ljapunovo- va exponentu. Tento program postupně aplikuji na oblasti velikosti 20◦ × 30◦ kterými je pokryta celá zeměkoule. Postupně ukazuji a srovnávám výsledky pro reanalýzy v obou tlakových hladinách s ročním chodem a odečteným ročním cho- dem. Tuto metodu aplikuji na výstupy globálních klimatických model· HadCM3 a MPI-ESM-MR v hladině 500 hPa. Podobnou analýzu ještě uskutečňuji u jed- nodimenzionálních řad teploty u reanalýz a u model·. Výsledky opět vizuálně srovnávám. 1