Variabilita kanálu a hovoru je velmi důležitým problémem v úloze rozpoznávání mluvčího. V současné době je ve velkém množství vědeckých článků uvedeno několik technik pro kompenzaci vlivu kanálu. Kompenzace vlivu kanálu může být implementována jak v doméně modelu, tak i v doménách příznaků i skóre. Relativně nová výkoná technika je takzvaná eigenchannel adaptace pro GMM (Gaussian Mixture Models). Mevýhodou této metody je nemožnost její aplikace na jiné klasifikátory, jako napřílad takzvané SVM (Support Vector Machines), GMM s různým počtem Gausových komponent nebo v rozpoznávání řeči s použitím skrytých markovových modelů (HMM). Řešením může být aproximace této metody, eigenchannel adaptace v doméně příznaků. Obě tyto techniky, eigenchannel adaptace v doméně modelu a doméně příznaků v systémech rozpoznávání mluvčího, jsou uvedeny v této práci. Po dosažení dobrých výsledků v rozpoznávání mluvčího, byl přínos těchto technik zkoumán pro akustický systém rozpoznávání jazyka zahrnující 14 jazyků. V této úloze má nežádoucí vliv nejen variabilita kanálu, ale i variabilita mluvčího. Výsledky jsou prezentovány na datech definovaných pro evaluaci rozpoznávání mluvčího z roku 2006 a evaluaci rozpoznávání jazyka v roce 2007, obě organizované Amerických Národním Institutem pro Standard a Technologie (NIST)