Polystyrene (PS) nanocomposite foams were prepared using supercritical fluid (SCF) CO2 as a solvent and blowing agent. PS was first in-situ polymerized with a range of concentrations of montmorillonite layered silicate (MLS). The polymerized samples were then compression molded into 1 to 2mm thick laminates. The laminates were foamed in a batch supercritical CO2 process at various temperatures and pressures from 60°-85°C and 7.6-12MPa. The resulting foams were analyzed by scanning electron microscopy to determine effect of MLS on cellular morphology. Differential scanning calorimetry was used to determine the impact of nanocomposite microstructure on glass transition of the foamed polymer. X-ray diffraction spectra suggested that the PS/MLS composite had an intercalated structure at both the 1% and 3% mixtures, and that the intercalation may be enhanced by the foaming process.

In the present work, we have undertaken a structural study of PS-b-PEO single crystals to elucidate the influence of the state of the PS block on crystallization from dilute solution and on subsequent thermal annealing at elevated temperature. It is noteworthy that the interest in these systems has been recently renewed in the perspective of using them as a model of grafted amorphous brushes with variable grafting density. Indeed, during crystallization of PEO, the amorphous block, i.e. PS, is rejected from the crystal accumulating on its basal surfaces. Since the crystal thickness formed during isothermal crystallization is a sharply selected value, the grafting density of the resulting PS brush is also well defined. Therefore by varying the crystal thickness one can obtain the PS brushes with grafting density varying in a broad range.In our study, a combination of reciprocal and direct-space techniques such as SAXS/WAXS and AFM was employed. While AFM experiments were performed on isolated single crystals, the SAXS investigation was carried out on oriented mats of single crystals slowly sedimented from the "mother" solution. In this case, the one-dimensional two-phase system model was used for the data interpretation where the thickness of the amorphous (La) and crystalline (Lc) layers are conventionally determined following the correlation fonction and interface distribution fonction approaches.

Dans le travail actuel, nous avons entrepris une étude structurale des monocristaux de polystyrène-polyoxyde d'éthylène (PS-b-PEO) pour élucider l'influence de la conformation du bloc de PS sur la cristallisation à partir d'une solution diluée. Nous avons également étudié le comportement des monocristaux lors d'une chauffe. Il est à noter que l'intérêt dans ces systèmes a été récemment réapparu en vue d'utilisation des monocristaux de copolymères pour générer des brosses amorphes uniformes. Lors de la cristallisation du PEO le bloc amorphe, c. à d. le PS, est rejeté du cristal et s'accumule donc sur des surfaces basales des lamelles cristallines. Puisque l'épaisseur cristalline qui résulte d'un processus de cristallisation isotherme a une valeur bien définie, la densité de greffage de PS en est aussi. Ainsi en changeant l'épaisseur du cristal nous pouvons générer des brosses de PS ayant des densités de greffage très variées. Dans notre étude, nous avons employé une combinaison des techniques d'analyse qui sont opérationnelles dans l'espace directe et réciproque telles que l'AFM et le SAXS/WAXS. Les expériences AFM ont été réalisées sur des monocristaux isolés tandis que les mesures SAXS/WAXS ont été faites sur des gâteux de monocristaux orientés qui ont été préparés par sédimentation lente à partir d'une solution diluée. L'interprétation des résultants SAXS se base sur le modèle à deux phases où les épaisseurs des régions cristallines (Lc) et amorphes (La) peuvent être déterminées en suivant les approches conventionnelles de la fonction de corrélation ou la fonction de distribution des interfaces. / In the present work, we have undertaken a structural study of PS-b-PEO single crystals to elucidate the influence of the state of the PS block on crystallization from dilute solution and on subsequent thermal annealing at elevated temperature. It is noteworthy that the interest in these systems has been recently renewed in the perspective of using them as a model of grafted amorphous brushes with variable grafting density. Indeed, during crystallization of PEO, the amorphous block, i.e. PS, is rejected from the crystal accumulating on its basal surfaces. Since the crystal thickness formed during isothermal crystallization is a sharply selected value, the grafting density of the resulting PS brush is also well defined. Therefore by varying the crystal thickness one can obtain the PS brushes with grafting density varying in a broad range.In our study, a combination of reciprocal and direct-space techniques such as SAXS/WAXS and AFM was employed. While AFM experiments were performed on isolated single crystals, the SAXS investigation was carried out on oriented mats of single crystals slowly sedimented from the "mother" solution. In this case, the one-dimensional two-phase system model was used for the data interpretation where the thickness of the amorphous (La) and crystalline (Lc) layers are conventionally determined following the correlation fonction and interface distribution fonction approaches.

Binary mixtures of polymers and soft nanocolloids, also called as polymer nanocomposites are well known and studied for their enormous potentials on various technological fronts. In this thesis blends of polystyrene grafted gold nanoparticles (PGNPs) and polystyrene (PS) are studied experimentally, both in bulk and in thin films. This thesis comprises three parts; 1) evolution of microscopic dynamics in the bulk(chapter-3),2) dispersion behavior of PGNPs in thin and ultra thin polymer matrices (chapter-4) 3) effect of dispersion on the glass transition behavior (chapter-5). In first part, the state of art technique, x-ray photon correlation spectroscopy is used to study the temperature and wave vector dependent microscopic dy¬namics of PGNPs and PGNP-PS mixtures. Structural similarities between PGNPs and star polymers (SPs) are shown using small angle x-ray scatter¬ing and scaling relations. We find unexpected (when compared with SPs) non-monotonic dependence of the structural relaxation time of the nanoparticles with functionality (number of arms attached to the surface). Role of core-core attractions in PGNPs is shown and discussed to be the cause of anomalous behavior in dynamics. In PGNP-PS mixtures, we find evidence of melting of the dynamically arrested state of the PGNPs with addition of PS followed by a reentrant slowing down of the dynamics with further increase in polymer frac¬tion, depending on the size ratio(δ)of PS and PGNPs. For higher δ the reen¬trant behavior is not observed with polymer densities explored here. Possible explanation of the observed dynamics in terms of the presence of double-glass phase is provided. The correlation between structure and reentrant vitrifica¬tion in both pristine PGNPs and blends are derived rather qualitatively. In the second part, the focus is shifted to miscibility between PGNPs and polymers under confinement i.e., in thin films. This chapter provide a compre¬hensive study on the different parameters affecting dispersion viz., annealing conditions, fraction of the added particles, polymer-particle interface and more importantly the thickness of the films. Changes in the dispersion behavior with annealing is shown and the need for annealing the films at temperatures higher than the glass transition temperature of the matrix polymers is clearly elucidated. Irrespective of the thickness of the films( 20 and 65 nm) studied, immiscible particle-polymer blends unequivocally prove the presence of gradi¬ent in dynamics along the depth of the films. To our knowledge for the first time, we report results on confinement induced enhancement in the dispersion of the nanoparticles in thin polymer films. The enhanced dispersion is argued to be facilitated by the increased free volume in the polymer due to confinement as shown by others. Based on these results we have proposed a phase diagram for dispersibility of the nanoparticles in polymer films. The phase diagram for ultra thin films highlights an important point: In ultra thin films the particles are dispersed even with grafting molecular weight less than matrix molecular weight. In the third part, we have studied the glass transition of the thin films whose structure has been studied earlier in the earlier part. Non-monotonic variation in glass transition with the fraction of particles in thin films has increased our belief on the gradient in the dynamics of thin polymer films. En¬hanced dispersion with confinement is captured with the enhanced deviation in glass transition temperature of ultra thin films. Effect of miscibility param¬eter on Tgis studied and the results are explained with the subtle interplay of polymer-particle interface and confinement.

Polymerní nanokompozity na bázi polyhedrálních oligomerních silsesquioxanů (POSS) představují slibnou oblast výzkumu, která potenciálně může využít samouspořádávní při navrhování nových materiálů. Tato diplomová práce popisuje postup přípravy oktafenyl-POSS/PS, oktafenyl-POSS/PMMA a oktamethyl-POSS/PS systémů a charakterizaci jejich termomechanických vlastností v pevné fázi a reologických vlastností v roztoku. Získané výsledky jsou diskutovány s přihlédnutím k teoriím zabývajících se stavem disperze nanočástic.

Polymerní nanokompozity (PNCs) mají slibnou budoucnost jako lehké funkční materiály zpracovatelné aditivními výrobními technologiemi. Jejich rychlému rozšíření však brání silná závislost jejich užitných vlastností na prostorovém uspořádání nanočástic (NP). Schopnost řídit disperzi nanočástic je tak klíčovým předpokladem pro jejich uplatnění ve funkčních kompozitech. Tato práce zkoumá přípravu polymerních nanokompozitů v modelové sklotvorné polymerní matrici roztokovou metodou, technikou schopnou vytvářet prostorové uspořádání nanočástic řízené strukturními a kinetickými parametry přípravného procesu. Prezentované výsledky popisují rozdíly mezi změnami rheologického chování roztoku polystyrenu při oscilačním smyku s vysokou amplitudou (LAOS) vyvolanými nanočásticemi. Výsledky vedou k závěru, že vysoce-afinní OP-POSS nanočástice při nízkých koncentracích dobře interagují s PS a tvoří tuhé agregáty, zatímco nízko-afinní OM-POSS nanočástice za těchto podmínek neovlivňují deformační chování polymerních řetězců. Dále byla pozornost zaměřena na vliv použitého rozpouštědla na uspořádání nanočástic v SiO2/PMMA a SiO2/PS nanokompozitech, který je v literatuře prezentován jako parametr řídící prostorové uspořádání nanočástic v pevném stavu. Důraz byl kladen na kvalitativní rozdíly mezi „špatně dispergovanými“ shluky nanočástic, které byly na základě rheologie a strukturální analýzy (TEM, USAXS) identifikovány jako polymerními řetězci vázané nanočásticové klastry a dva typy agregátů, jeden termodynamického a druhý kinetického původu. Jednotlivé druhy agregátů se vyznačují odlišnými kinetikami vzniku a rozdílnými vlastnostmi jak mezi sebou, tak v porovnání s dispergovanými nanočásticemi. Pozorované typy disperze nanočástic byly kvantitativně posouzeny podle svých rheologických vlastností během roztokové přípravy, podle kterých byla vyhodnocena míra adsorpce polymeru na povrch nanočástic a atrakce ve vypuzeném objemu. Výsledky byly porovnány s teorií PRISM. Důležitost uspořádání nanočástic byla demonstrována na porovnání teplot skelných přechodů různých struktur při stejném chemickém složení.