Chránění paralelních a souběžných vedení je skutečně problematické z důvodů účinku vzájemné indukčnosti vedení v souběhu, odporu poruchy nebo rozložení zpětného proudu poruchy, které zkreslují impedanci jednofázové poruchy „viděné“ distanční ochranou. Proto současné numerické distanční ochrany nabízí kompenzační funkce, které je možno použít pro korekci charakteristik a výpočtu vzdálenosti poruchy pomocí lokátorů její charakteristice s dostatečnou odporovou rezervou a možnosti nastavení odpovídajícího režimu vypnutí. Tato práce se zabývá problémy, kterým čelí lokátor distanční ochrany při měření a výpočtu vzdálenosti místa jednofázové poruchy, a také mapuje současný stav řešení těchto problémů. Na základě výpočtu parametrů zadaného vedení bylo provedeno zhodnocení možných chyb při lokalizaci jednofázové poruchy a navrženo nastavení distanční ochrany určené k jeho chránění včetně nastavení parametrů určených pro kompenzaci výše uvedených negativních jevů. Bylo zjištěno, že zemnící lana a transpozice vedení přispívají k přesnosti lokátorů, protože nejmenší chyba byla zjištěna v transponovaném vedení se zemním lanem.