Velikost sítě Internet dosáhla takového rozměru, že globálně jednoznačná adresace všech připojených zařízení již není možná při zachování současné architektury TCP/IPv4. Tímto problémem se začalo zabývat již v 90. letech a od té doby bylo představeno několik návrhů nových architektur a síťových protokolů, které mají či měly ambice omezení adresace vyřešit. V současné době, v roce 2016, je jediným globálně nasazovaným řešením problému adresace protokol IPv6. Tento protokol zvětšuje velikosti síťové adresy čímž umožňuje adresovat téměř libovolné množství zařízení, ovšem za cenu nekompatibility se současným protokolem IPv4. Rozdílně se také staví ke způsobu automatické konfigurace koncových zařízení, proměnlivé velikosti síťové hlavičky a omezení nekompatibility řeší různými přechodovými mechanismy. Tato práce diskutuje dopady, které tyto změny mají na oblast monitorování a účtování uživatelů. Zejména změny způsobu konfigurace adresy vyžadují jiný přístup než v současných monitorovacích systémech, které ukládají pouze metadata o síťové komunikace pomocí protokolu NetFlow/IPFIX. Práce je zaměřena primárně na vyřešení problému účtování uživatelů v sítích kde jsou souběžně nasazeny protokoly IPv4 i IPv6, použity tunelovací přechodové mechanismy nebo překlad adres. Část práce je za- měřena na měření globálního vývoje a nasazení protokolu IPv6 mezi koncovými poskytovateli internetového připojení, poskytovateli obsahu a páteřními operátory.

No description available.