Diplomová práce si dává za cíl navrhnout a uvést v praxi metodiku snímání oční duhovky ve viditelném spektru. Klade přitom důraz na kvalitu snímků, věrohodné podání barev vůči reálnému podkladu a hlavně na kontinuální hloubku ostrosti, která odhaluje dosud nezkoumané aspekty a detaily duhovky. V poslední řadě se také soustředí na co nejmenší vystavení duhovky fyzickému stresu. Metodika obsahuje přesné postupy jak snímat duhovku a zajištuje tím konzistentnost snímků. Tím umožní vytvářet databáze duhovek s ohledem na jejich vývoj v čase či jiném aspektu jako je například psychologický stav snímané osoby. Na úvod je v práci představena anatomie lidského oka a zejména pak duhovky. Dále pak známé způsoby snímání duhovky. Následuje část, jež se zabývá správným osvětlením duhovky. To je nutné pro požadovanou úroveň kvality snímků zároveň ale vystavuje oko velkému fyzickému stresu. Je tedy nutné najít kompromis mezi těmito aspekty. Důležitý je popis samotné metodiky obsahující podrobný popis snímání. Dále se práce zabývá nutnými postprodukčními úpravami jako je například složení snímků s různou hloubkou ostrosti do jednoho kontinuálního snímku či aplikací filtrů pro odstranění vad na snímcích. Poslední část práce je rozdělena na zhodnocení výsledků a závěr, v němž se rozebírají možné rozšíření či úpravy metodiky tak, aby ji bylo možné použít i mimo laboratorní podmínky.

Diplomová práce si dává za cíl navrhnout a uvést v praxi metodiku snímání oční duhovky ve viditelném spektru. Klade přitom důraz na kvalitu snímků, věrohodné podání barev vůči reálnému podkladu a hlavně na kontinuální hloubku ostrosti, která odhaluje dosud nezk- oumané aspekty a detaily duhovky. V poslední řadě se také soustředí na co nejmenší vys- tavení duhovky fyzickému stresu. Metodika obsahuje přesné postupy jak snímat duhovku a zajištuje tím konzistentnost snímků. Tím umožní vytvářet databáze duhovek s ohledem na jejich vývoj v čase či jiném aspektu jako je například psychologický stav snímané os- oby. Na úvod je v práci představena anatomie lidského oka a zejména pak duhovky. Dále pak známé způsoby snímání duhovky. Následuje část, jež se zabývá správným osvětlením duhovky. To je nutné pro požadovanou úroveň kvality snímků zároveň ale vystavuje oko velkému fyzickému stresu. Je tedy nutné najít kompromis mezi těmito aspekty. Důležitý je popis samotné metodiky obsahující podrobný popis snímání. Dále se práce zabývá nutnými postprodukčními úpravami jako je například složení snímků s různou hloubkou ostrosti do jednoho kontinuálního snímku či aplikací filtrů pro odstranění vad na snímcích. Poslední část práce je rozdělena na zhodnocení výsledků a závěr, v němž se rozebírají možné rozšíření či úpravy metodiky tak, aby ji bylo možné použít i mimo laboratorní podmínky.

Iris recognition is a validated and non-invasive human identification technology currently implemented for the purposes of surveillance and security (i.e. border control, schools, military). Similar to deoxyribonucleic acid (DNA), irises are a highly individualizing component of the human body. Based on a lack of genetic penetrance, irises are unique between an individual’s left and right iris and between identical twins, proving to be more individualizing than DNA. At this time, little to no research has been conducted on the use of postmortem iris scanning as a biometric measurement of identification. The purpose of this pilot study is to explore the use of iris recognition as a tool for postmortem identification. Objectives of the study include determining whether current iris recognition technology can locate and detect iris codes in postmortem globes, and if iris scans collected at different postmortem time intervals can be identified as the same iris initially enrolled. Data from 43 decedents involving 148 subsequent iris scans demonstrated a subsequent match rate of approximately 80%, supporting the theory that iris recognition technology is capable of detecting and identifying an individual’s iris code in a postmortem setting. A chi-square test of independence showed no significant difference between match outcomes and the globe scanned (left vs. right), and gender had no bearing on the match outcome. There was a significant relationship between iris color and match outcome, with blue/gray eyes yielding a lower match rate (59%) compared to brown (82%) or green/hazel eyes (88%), however, the sample size of blue/gray eyes in this study was not large enough to draw a meaningful conclusion. An isolated case involving an antemortem initial scan collected from an individual on life support yielded an accurate identification (match) with a subsequent scan captured at approximately 10 hours postmortem. Falsely rejected subsequent iris scans or "no match" results occurred in about 20% of scans; they were observed at each PMI range and varied from 19-30%. The false reject rate is too high to reliably establish non-identity when used alone and ideally would be significantly lower prior to implementation in a forensic setting; however, a "no match" could be confirmed using another method. Importantly, the data showed a false match rate or false accept rate (FAR) of zero, a result consistent with previous iris recognition studies in living individuals. The preliminary results of this pilot study demonstrate a plausible role for iris recognition in postmortem human identification. Implementation of a universal iris recognition database would benefit the medicolegal death investigation and forensic pathology communities, and has potential applications to other situations such as missing persons and human trafficking cases.

Denna studie undersöker anställdas inställning till BA som MFA-metod på svenska SMF, även vilken BA-metod som anses lämpligast för användning. Tidigare studier har främst fokuserat på större organisationer och företag med kvantitativa forskningsmetoder. Därav har denna studie valt att undersöka SMF med en kvalitativ inriktning i formen av en semistrukturerad intervjustudie. Studien genomförde totalt nio intervjuer från varierande företag med respondenter aven mängd olika arbetsroller. Utifrån dessa intervjuer kunde flera teman identifieras, dessa användes för att dra slutsatser kring användarens inställning och vilken BA-metod som föredras i företagskontext. Teman som identifierades utgjorde grunden förde anställdas inställning, exempelvis vilka positiva och negativa aspekter de anställda kunde se med BA som MFA. Resultaten visade att de anställda generellt sett var positivt inställda till BA som MFA-metod och att de flesta kunde tänka sig implementera detta på sin arbetsplats. Av fingeravtryck, röstigenkänning,ansiktsigenkänning och irisskanning föredrog respondenterna fingeravtryck som BA-metod i företagskontext. Studien valde att inte fokusera på företag som redan implementerat BA som MFA. Applikationer och program som anställda använder där BA erbjuds anses inte som att företaget implementerat BA som MFA. / This study examines employees' attitudes towards BA (Biometric Authentication) as an MFA (Multi-Factor Authentication) method at Swedish SMEs, as well as which BA method is considered most suitable for use. Previous studies have focused on larger organizations and companies with quantitative research methods. Therefore, this study has chosen to examine SMEs with a qualitative focus by conducting semistructured interviews. The study conducted a total of nine interviews from various companies with respondents from a variety of work roles. Based on these interviews, several themes could be identified, these were used to draw conclusions about the employees’ attitude and which BA method is preferred in a business context. Themes that were identified formed the basis for the employees' attitude, for example what positive and negative aspects the employees could see with BA as MFA. The results showed that the employees were generally positive about BA as an MFA method and that most could imagine implementing this in their workplace. Focusing on fingerprints, voice recognition, face recognition and iris scanning, the respondents preferred fingerprints as a BA method. The study chose not to focus on companies that have already implemented BA as MFA. Applications and programs that employees use where BA is offered are not considered that the company has implemented BA as MFA.