No description available.

Biodiesel is a renewable fuel alternative to petroleum Diesel, biodiesel has similar characteristic but with lesser exhaust emission. In this study, transesterification of Karaya oil is examined experimentally using a batch reactor at 100-140°C and 5 bar in subcritical methanol conditions, residence time from 10 to 20 minutes, using a mass ratio 6 methanol-to-vegetable oil. Methanol is used for alcoholysis and sodium hydroxide as a catalyst. Experiments varied the temperature and pressure, observing the effect on the yield and reaction time. In addition, biodiesel from corn oil was created and compared to biodiesel from karaya oil. Kinetic model proposed. The model estimates the concentration of triglycerides, diglycerides, monoglycerides and methyl esters during the reaction. The experiments are carried out at temperatures of 100°C and above. The conversion rate and composition of methyl esters produced from vegetable oils are determined by Gas Chromatography Analysis. It was found that the higher the temperature, the higher reaction rate. Highest yield is 97% at T=140°C achieved in 13 minutes, whereas at T=100°C yield is 68% in the same time interval. Ignition Quality Test (IQT) was utilized for determination of the ignition delay time (IDT) inside a combustion chamber. From the IDT cetane number CN inferred. In case of corn oil biodiesel, the IDT = 3.5 mS, leading to a CN = 58. Whereas karaya oil biodiesel showed IDT = 2.4 mS, leading to a CN = 97. The produced methyl esters were also characterized by measurements of viscosity (υ), density (ρ), flash point (FP) and heat of combustion (HC). The following properties observed: For corn biodiesel, υ = 8.8 mPa-s, ρ = 0.863 g/cm3, FP = 168.8 °C, and HC = 38 MJ/kg. For karaya biodiesel, υ = 10 mPa-s, ρ = 0.877 g/cm3, FP = 158.2 °C, and HC = 39 MJ/kg.

Předložená diplomová práce se zabývá přípravou, síťováním a fyzikálně-chemickou charakterizací hydrogelů na bázi polysacharidů. Cílem práce bylo vyvinout elastické filmy, které by mohly být použity pro vlhké hojení ran. Teoretická část shrnuje současné způsoby regenerace měkkých tkání a jejích náhradách (ať už se jedná o přírodní nebo syntetické materiály). Zároveň jsou zdůrazněny základní informace o přírodních polysacharidech (chemická struktura, rozpustnost, tepelná a pH stabilita atd.), jejich modifikace a chemické síťování. Experimentální část je zaměřena na modifikaci přírodní gumy Karaya tak, aby transparentní hydrogely měly nastavitelnou hydrolytickou stabilitu. Vzorky byly analyzovány pomocí FTIR, TGA následované vyhodnocením bobtnání a hydrolytické degradace. Z výsledků vyplynulo, že chemická modifikace zvýšila stabilizaci elastického filmu z přírodního polysacharidu ve vodě až na 25 dní. Díky řízené degradaci a vysoké absorpci vody (85 - 96%) jsou tyto nové hydrogely využitelné především pro vlhké hojení ran (např. popálenin).

V teoretické části práce by shrnuty chemické a fyzikální vlastnosti, chemická struktura a využití přírodního polysacharidu gum karaya. Hlavním cíle diplomové práce byla alkalická modifikace původní nerozpustné gum karayi na rozpustný produkt, který může být v budoucnu využit pro další aplikace například v medicíně. Nerozpustnost gum karayi je způsobena přítomností acetylových skupin a vícemocných iontů ve struktuře polysacharidu. Byly zkoumány optimální podmínky pro modifikační proces. Pro modifikaci byl použit hydroxid sodný, draselný nebo amonný a čas modifikace od 1 minuty po 24 hodin pro roztok originální gum karayi s koncentrací od 0,1 do 3 %. Pro určení chemického složení originálního a modifikovaných vzorků byla využita FTIR. Bylo prokázáno, že vzorky A2, B1 - 7, C1 - 8 a E1 - 2 byly zcela deacetylovány, protože pás pro acetylovou skupinu nebyl v FTIR spektrech pozorován. Odstranění acetylových skupin alkalickou modifikací bylo taktéž potvrzeno 13C CP MAS NMR. Pomocí XRD byl prokázán amorfní charakter originálního vzorku. Množství vlhkosti a teplotní stabilita vzorků byly zkoumána pomocí TGA. Bylo zjištěno, že termální stability originální gum karayi je vyšší než u modifikovaných vzorků. Termální stabilita modifikovaných vzorků byla ovlivněna reakčními parametry. Entalpické změny vzorků byly studovány pomocí DSC, nicméně nebyly pozorovány žádné významné rozdíly mezi modifikovanými vzorky a originální gum karayou. Prvkové složení bylo určeno pomocí ICP-OES a byla potvrzena přítomnost vápníku, draslíku a hořčíku ve struktuře polysacharidu. Molekulová hmotnost modifikovaných vzorků byla měřena pomocí GPC a byla stanovena na 8 milionů g·mol-1. Reologické měření roztoků gum karayi bylo provedeno pro určení lineární viskoelastické oblasti. Dále byl sledován efekt NaCl na viskozitu originálního vzorku. Viskozita klesala s vyšším množstvím NaCl. Pokles viskozity originálního vzorku je způsoben výměnou vápenatých iontů za sodné, což vede k uvolnění fyzikálně vázané struktury a tím k vyšší rozpustnosti vzorku ve vodě.