De seneste årene er det oppdaget slitasjeskade på offshorevindturbinenes fortøyningsplass, hvor båter kommer inntil for på og avlastning av drift og vedlikeholdspersonell. Hensikten med denne oppgaven er å se på beleggenes egenskaper i forhold til slitasje og å få en forståelse av hvorfor slitasjeskade oppstår ved fortøyning mellom båt og vindturbin. Beleggene som er valgt ut til testing, er beleggsystemer som i dag brukes på offshorerelaterte strukturer, som oljeplattformer og vindturbiner De mekaniske egenskapene til beleggene ble undersøkt ved hjelp av vickers mikrohardhetsmåler, ruhetsmåler, slitasjeapparat og strekkapparat. • Polyester inneholder glasspartikler og fikk påvist høyest massetap, glasspartiklene kan ha falt av under slitasje og bidratt til skade på beleggoverflaten. • I slitasjetesten ble det funnet at gummi heftet på beleggenes overflate. Den avsatte gummien kan derfor ha virket som et beskyttende lag. • Det ble funnet at lang herdetid øker slitasjeegenskapene til belegget. • For epoksybeleggene og varmforsinket stål var slagfastheten bedre enn for de andre beleggene, dette skyldes god heft mellom lagene. Testene i denne oppgaven viser at det er ulike årsaker til at skade oppstår i belegg på grunn av fender. Det er funnet at glasspartikler, høy ruhet, dårlig heft mellom strøkene og kort herdetid kan ha vært årsaken til skade på belegg på grunn av fender. Et Epoksy belegg er funnet til å være det som vil være best egnet til å brukes på fender- rør.

SammendragRapporten er en del av en masteroppgave som tar utgangspunkt i et større samarbeid mellom SINTEF energiforskning og Flexit AS. Flexit AS er produsent av ventilasjonsløsninger, og ønsker å få testet sin nyeste modell innen ventilasjonsaggregater for boliger, SL4 R, for å møte de skjerpede kravene til energibruk til oppvarmning av ventilasjonsluft og til drift av vifter. Oppgaven har derfor hatt fokus på forbedring av virkningsgrad for vifter og varmeveksler. Rapporten har sett på en alternativ utforming av viftehus og diffuser for å redusere effektbehovet ved å utnytte mest mulig av det dynamiske trykket. Viftehjulet med foroverbøyde skovler har i tillegg blitt byttet ut med et med bakoverbøydeskovler. Viftehuset og diffuseren er utformet av Håkon Skistad. I oppgaven har det blitt gjort beregninger av forventede resultater og målinger i laboratorium. Måleresultatene har blitt brukt i en vurdering av den nye løsningen.I undersøkelsen av virkningsgraden for roterende vekslere har det blitt gjort laboratoriemålinger for å beregne årsvirkningsgraden for denne typen veksler. Et av formålene med målingene var å samtidig vurdere ulike teststandarder og dokumenteringer av årsvirkningsgrad. Målingene har også blitt brukt til å vurdere betydningen av kondensvann og tilfrysning på virkningsgraden i roterende varmevekslere.Målingen som er gjort i laboratorium viste at det ikke er høyt nok totaltrykk ut fra viftehjulet i den nye vifta B133/40. Med større radius på viftehjulet og videre arbeid med utforming av viftehuset vil vifta kunne levere ønsket luftmengde. Målingene viste videre at overgangen mellom viftehus og diffusere må utbedres, og at diffuserløsningen til B133/40 ikke gir noen økning i virkningsgraden på grunn av avløsning av grensesjiktet. En kortere diffusere med grensesjiktavsug kan være løsningen. B133/40 har et langt lavere effektbehov enn dagens vifte.Laboratoriemålingene for den roterende varmeveksleren viste at SL4 R tåler utetemperaturer på minus 20 °C uten at veksleren fryser igjen. Ved utetemperaturer ned mot minus 20 °C dannet det seg en del is på vekslerens avkastside, men dette påvirket ikke driften eller virkningsgraden i særlig grad. På bakgrunn av måleresultatene har SL4 R årsvirkningsgrad på 88 %, ved beregning etter forslaget til revidering av NS3031. Bruk av temperaturvirkningsgrad i beregning av årsvirkningsgrad, slik som i prNS3031, kan gjøre det lett å manipulere virkningsgraden, fordi i det ikke krever spesifisering av volumstrømmen på til- og avtrekksiden

Oldenburg, Univ., Diss., 2001. / Dateiformat: zip, Dateien in unterschiedlichen Formaten. Computerdatei im Fernzugriff.

Oldenburg, Univ., Diss., 2001. / Dateiformat: zip, Dateien in unterschiedlichen Formaten. Computerdatei im Fernzugriff.

Oldenburg, University, Diss., 2001. / Dateiformat: zip, Dateien in unterschiedlichen Formaten.

No description available.

Sehnen übertragen die Muskelkräfte und ihre Eigenschaften beeinflussen unsere Bewegungsleistungen. Infolge mechanischer Belastungen adaptieren Sehnen. Die Effekte spezifischer Parameter des mechanischen Dehnungsstimulus sowie allgemeiner Belastungsbedingungen auf die Anpassung sind bisher ungeklärt und sollen durch die vorliegende Arbeit beleuchtet werden. Das adaptive Potential wurde durch einen Vergleich der Sehneneigenschaften zwischen beiden Beinen, in Bezug auf seitenabhängige Belastungen, experimentell untersucht. Um den Effekt verschiedener interventionsinduzierter Belastungen auf die Anpassung zu bestimmen, wurde ein systematischer Review nebst Metaanalyse durchgeführt. Der Einfluss spezifischer Parameter des Dehnungsstimulus (Rate und Dauer) wurde mittels zweier Trainingsinterventionen untersucht. Der Vergleich zwischen den Achillessehneneigenschaften des dominanten und nicht dominanten Beins zeigte einen signifikanten Unterschied des Young''s Modulus (Materialeigenschaften), mutmaßlich eine Folge seitenabhängiger Alltagsbelastungen. Die Metaanalyse ermittelte hohe Effektgrößen auf die mechanischen und Materialeigenschaften sowie eine niedrige Effektgröße auf die Morphologie, mit einem signifikanten Einfluss der unterschiedlichen Belastungen. Die beiden Interventionen belegten, dass eine hohe Rate der Dehnung und eine lange Dauer keinen übergeordneten Stimulus zur Sehnenanpassung im Vergleich zu einer hohen Magnitude und niedrigen Frequenz darstellen. Die Ergebnisse zeigen, dass Materialeigenschaften sensitiver gegenüber Belastungsänderungen sind und im Vergleich zur Morphologie zeitiger adaptieren. Die Interventionsresultate lassen den Schluss zu, dass eine hohe Dehnungsmagnitude, eine adäquate Dauer und repetitive Belastung essentiell für einen effektiven Stimulus sind. Die Ergebnisse liefern wichtige Erkenntnisse bezüglich einer Verbesserung von Sehneneigenschaften im Kontext der athletischen Leistung sowie Verletzungsprävention und -rehabilitation. / Tendons transmit the force exerted by a muscle and their properties influence human locomotor performance. Furthermore, tendons adapt to mechanical loading. The effect of specific parameters of the mechanical strain stimulus as well as general loading conditions on tendon adaptation is not completely understood and, therefore, the focus of research in the present thesis. Adaptive responses were investigated by means of a comparison of tendon properties between both legs to assess the effect of side-dependent loading pattern. A systematic review and meta-analysis was applied to examine the influence of various intervention-induced loading conditions on the magnitude of adaption. To investigate specific parameters of the mechanical strain stimulus (rate and duration), two controlled exercise interventions were conducted. The comparison of the Achilles tendon properties between the non-dominant and dominant leg revealed a significant difference of the Young''s modulus (i.e. material properties), likely a result of side-dependent daily loading pattern. The meta-analysis revealed high intervention effect sizes on the tendon mechanical and material properties and a low effect size on the morphology, with a notable effect of the various loading conditions. The two exercise interventions showed that a higher rate of strain and longer duration did not provide a superimposed effect for tendon adaptation compared to high magnitude and low frequency. The findings indicate that the material properties seem to be more sensitive and quicker in response to changes in the loading conditions compared to the morphological properties. The results of the two interventions suggest that a high strain magnitude, an appropriate strain duration and repetitive loading are essential for an effective stimulus. These findings provide valuable information with regard to the improvement of tendon properties in the context of athletic performance as well as injury prevention and rehabilitation.

Buňka tvoří složitý biologický systém vystavený mnoha mimobuněčným mechanickým podnětům. Hlubší pochopení jejího mechanického chování je důležité pro charakterizaci její odezvy v podmínkách zdraví i nemoci. Výpočtové modelování může rozšířit pochopení mechaniky buňky, která může přispívat k vytvoření vztahů mezi strukturou a funkcí různých typů buněk v různých stavech. Za tímto účelem byly pomocí metody konečných prvků (MKP) vytvořeny dva bendotensegritní modely buňky v různých stavech: model vznášející se buňky pro analýzu její globální mechanické odezvy, jako je protažení nebo stlačení, a model buňky přilnuté k podložce, který vysvětluje odezvu buňky na lokální mechanické zatížení, jako třeba vtlačování hrotu při mikroskopii atomárních sil (AFM). Oba zachovávají základní principy tensegritních struktur jako je jejich předpětí a vzájemné ovlivnění mezi komponentami, ale prvky se mohou nezávisle pohybovat. Zahrnutí nedávno navržené bendotensegritní koncepce umožňuje těmto modelům brát v úvahu jak tahové, tak i ohybové namáhání mikrotubulů (MTs) a také zahrnout vlnitost intermediálních filament (IFs). Modely předpokládají, že jednotlivé složky cytoskeletu mohou měnit svůj tvar a uspořádání, aniž by při jejich odstranění došlo ke kolapsu celé buněčné struktury, a tak umožňují hodnotit mechanický příspěvek jednotlivých složek cytoskeletu k mechanice buňky. Model vznášející se buňky napodobuje realisticky odezvu síla-deformace během protahování a stlačování buňky a obě odezvy ilustrují nelineární nárůst tuhosti s růstem mechanického zatížení. Výsledky simulací ukazují, že aktinová filamenta i mikrotubuly hrají klíčovou úlohu při určování tahové odezvy buňky, zatímco k její tlakové odezvě přispívají podstatně jen aktinová filamenta. Model buňky přilnuté k podložce dává odezvu síla-hloubka vtlačení ve dvou různých místech odpovídající nelineární odezvě zjištěné experimentálně při AFM. Výsledky simulací ukazují, že pro chování buňky je rozhodující místo vtlačení a její tuhost určují aktinová povrchová vrstva, mikrotubuly a cytoplazma. Navržené modely umožňují cenný vhled do vzájemných souvislostí mechanických vlastností buněk, do mechanické úlohy komponent cytoskeletu jak individuálně, tak i ve vzájemné synergii a do deformace jádra buňky za různých podmínek mechanického zatížení. Tudíž tato práce přispívá k lepšímu pochopení mechaniky cytoskeletu zodpovědné za chování buňky, což naopak může napomáhat ve zkoumání různých patologických podmínek jako je rakovina a cévní choroby.

Dizertační práce se zabývá věrohodností mechanického testování měkkých biologických tkání a predikčními schopnostmi různých modelů materiálů. Obě oblasti byly zkoumány užitím metody konečných prvků. První část práce je věnována úvodu do problému a popisu měkkých biologických tkání, které s problémem souvisí, a rešerši nynějšího způsobu jejich mechanického testování. Druhá část práce se zabývá hledáním optimálního nastavení experimentálního zařízení za použití počítačového modelování pomocí virtuální simulace mechanických testů. Výsledky analýzy potvrdily, že dvě úzké svorky po délce hrany, stejně jako běžně používané háčky, jsou použitelné pro dvouosé tahové zkoušky různých měkkých tkání za použití čtvercového vzorku. Použití svorek je proto časově úsporná, jednoduchá a spolehlivá alternativa, která není podřadná použití háčků. V práci byla rovněž provedena analýza, jejímž výsledkem jsou doporučení ohledně typu, počtu a velikosti uchycení pro různě velké vzorky. Třetí část práce zkoumá predikční schopnosti modelů materiálů měkkých tkání a závislosti těchto schopností. Lze shrnout, že výsledné mechanické chování proloženého modelu materiálu závisí na počátečních parametrech a že neexistují „ideální“ počáteční parametry při prokládání experimentálních dat. Navzdory absenci „ideálních“ počátečních parametrů je navržen v rámci možností nejefektivnější způsob aproximace experimentálních dat z mnoha jejich souborů. Dále je možné shrnout, že omezení hodnot parametrů modelu při prokládání experimentálních dat ústí v nepředvídatelný vliv na kvalitu aproximace. V závěrečné části práce byl analyzován předpoklad afinní a neafinní deformace modelů materiálů za účelem vysvětlení velkých rozporů mezi výsledky strukturně založených modelů a výsledky dvouosých testů při různých testovacích protokolech. Ačkoli byly zjištěny určité rozdíly mezi výsledky analyzovaných modelů, přece nebyly dostatečně významné, aby vysvětlily výše uvedené velké rozpory. V poslední části práce jsou zmíněny další možné oblasti výzkumu.

No description available.